Pohádky krále rebelů

Zázrak z cirkusu

„Račte vstoupit, madam, mesijé, lejdýs aj džentlmen!“ nakřáplým hlasem skřehotá muž, vytahující potrhané papírové růže a polomrtvá kuřata ze svých, lokty vyboulených, rukávů. Z rozmáčknutého cylindru nabízí kolemstojícím vesničanům pocukrovaný vdolek, který nedopatřením slupne jeho osel. Dav se oběma oslům zasměje. „Nebojte se, takýchto dolkov mám pro všechny dosť, navštivte zdarma naše predstavenie!“ rozdává úsměvy do všech světových stran, přitom obratně monitoruje i opačný zorný úhel.

„Prišiel som so svým ansáblem, abych vám ukázal velikost sveta, ktorý nám všem leží u nohou, stačí navštívit zdarma naše predstavení. Uvidíte nevídané, uslyšíte neslýchané. Spoznal som celý svet a celý svet pozná mne. Teď i vy máte jedinečnu šancu spoznat mne, můj cirkus a mé cirkusové hviezdy.“ Pro lepší efekt poposkočí do výšky před svým stanem, narazí nechtěně do světelného nápisu, písmeno A začne blikat. Dav se podruhé začne řehtat.

„Zdarma?! Tak to bychom byli hlupáci, abychom to nevyužili,“ míní místní a hrnou se na místo, kde se včera zelenala obyčejná tráva, a nyní se vzpíná k nebi z pestrých látek dočasně spíchnutý stan, dekorovaný množstvím plápolajících vlaječek a poletujících balónků.

Konferenciér, klaun a principál v jedné osobě sám sebe s okázalou skromností označuje za filantropa. Nepřestává udivovat svými znalostmi, úspěchy a štědrostí.

Zasvěceně vysvětluje ty nejmenší detaily, včas zřetelně upozorní, kdy se mají diváci bát, smát a tleskat. Neztrácí drahocenný čas osvětou. Reflektory míří na jediný cíl – jeho vlastní show. Manéž se jasně stává novým středobodem světa.

Jako lvy z klecí vypouští své exempláře. Jednotlivě je prezentuje. Dva tragikomické šašky (jeden spal několik let a druhý údajně skoro nespí) střídají hbitě milfí siamská dvojčata. Ta, díky silné vůli principála, dokáží rozpojit svá tělnatá těla i opět se spojit v jeden celek. Hermafroditní bytost v uniformě, laškující s psíkem, si nezadá s nebojácnou kouzelnicí – kapsářkou, která divákům před očima čóruje s králíky. Vepřík, ráchající se před chvílí ve stoce, svými kopýtky namaluje obrazy. Možno zakoupit po představení. Charismatický vezír vstává z trnového lože a vypaří se na druhý konec světa. Sličný akrobat, žonglující na napnutém laně, se kolem šňůry několikrát vmžiku otočí a úžasem oněmělému publiku na závěr svého čísla zazpívá. Napochoduje vysloužilý generál, v livreji portýra, střílí od pasu. Slepými náboji oslňuje publikum. Když se předkloní, prasknou mu kalhoty a vypšouklá petarda z jeho útrob se rozprskne jako covidová koule nad tleskajícím davem.

„V našem slavném cirkuse zazářilo mnoho hvězd, ale nezúfajte. Každý z vás má šancu zazáriť! Připojte se k nám, vydejte se s náma na cestu do země, kterou si zasloužíte více než tento nuzný život. Ti, ktorý se k nám chcete pridať, zůstaňte tú, dostanete pak ty slíbené dolky. Ti, ktorý nás chtějí opustit, ať mi zaplatí u východu za každého z účinkujících osobitne. Za vybrané peníze vám já osobně věnuji zdarma vstupenku na příští představení.“

Samozřejmě, vždycky se najdou věčně nespokojení jedinci. Hledají důvody, proč by neměli platit. Prý ctí jiné hodnoty. Laciná estráda není šálek jejich kávy. Ale nakonec stejně všichni raději zaplatí. Tělnatá dvojčata zatarasí včas neplatičům východ. Tak je to v každé vesnici a každém městě. Není třeba mudrlanty poslouchat, jen ať se vykřičí, však on jim brzo dojde dech, my pokračujeme v naší show (i příběhu) dál.

„Vy, čo stě tu zůstali, začněte baliť šapitó, vyrážíme na dalšů štacu. Na ty nejrychlejší z vás tam čakajů tie slíbené dolky!“

Lusknutím prstu zmizel stan a zůstala pouze zpustošená zem. Země podupaných konfetů, země posetá popraskanými balónky a země čpící nepotřebnými pozůstatky cirkusové produkce.

Na další štaci osel opět nečekaně zblajzne pocukrovanou koblihu z principálova nového klobouku. Áčko opět zabliká. Důvěřiví místní lidé se opět hrnou do stanu. A hladoví přivandrovalci mají tak čas vyplenit jejich prázdná obydlí. Dlouhou cestu přes mnoho vesnic a měst někteří nezvládají, ztrácí víru i naději spatřit zemi zaslíbenou, odpadnou. Prošmejdit každý kout není pro každého. Přibývají ale noví nadšenci, objevují se nové hvězdy, některé jen zablikají, jiné září déle, jiné uhasínají. Vůdce cirkusové atrakce vyměnil staré sako za nový, luxusnější model, a tak by to šlo dál, kdyby potulné existence nenarazily na hranice. Cizinci však nechtějí rozumět jazykům, které bravurně ovládá sám velký principál. Cizinci hovoří vlastní řečí, mají své vlastní zkušenosti s cirkusy. Principálovo „Madam, mesijé, lejdýs aj džentlmen!“ u nich nerezonuje.

Podstatu hranic nedefinuje pouze mapa, jak by se na pouhý pohled mohlo zdát. Hranici mezi zeměmi a lidmi určuje i morální vyspělost. Nezachrání vás hezká maska, pod kterou schováváte svůj pokřivený charakter. Pokud jste jednou vstoupili do morální stoky, nedivte se, že jste se ocitli po krk ve sračkách. Nedivte se, že někdo nad vámi může ohrnovat nos. Nečekejte, že si nezašpiníte své ruce, když tleskáte podvodům.

V historii se mnohokrát projevovaly snahy posouvat hranice, mnohokrát zůstávala pro budoucí generace zpustošená země. Principálové se rodí a umírají. Rodí se nová pokolení, která jednou musí vyspět, ponaučit se a neopakovat chyby předků. Stane se tento zázrak nyní? Asi ne, nežijeme přeci v pohádce.

„Madam, mesijé, lejdýs aj džentlmen! Jsme tady a račte navštívit naši atrakci….“