Prsteny lásky

Malachit (1)

Malachit je jedním z nejhezčích minerálů, které obsahují měď, chemickým složením odpovídá karbonátu mědi. Jeho název je odvozený od řeckého slova malache, označujícího listově zelenou barvu. Malachit vzniká v povrchových částech ložisek mědi, tzv. oxidačních zónách, kde se srážejí minerály z roztoků, které byly mědí a dalšími kovy nabohacené v hlubších částech ložiska. Tento minerál se v přírodě vyskytuje vždy tam, kde se nachází přírodní měď nebo její další rudy.

Setkáváme se s ním i v městském prostředí. Takzvaná měděnka, která barví do zelena například měděné okapy a střechy, je z převážné části tvořena právě minerálem malachitem. V přírodním prostředí vzniká malachit stejným principem, a to oxidací rudních minerálů. Přirůstá vrstvičku po vrstvičce, a jak se mění složení roztoku, ze kterého krystalizuje, tak je proměnlivá i intenzita zelené barvy jednotlivých „proužků“. Tato vrstevnatá stavba je pro malachit charakteristická. Díky ní je malachit atraktivní pro šperkařské zpracování, pro výrobu šperků a dekorativních předmětů byl využíván odedávna.

Díky sytosti zelené barvy jej dříve malíři využívali jako pigment pro výrobu barev. Největším vývozcem malachitu bylo v dřívějších dobách Rusko, které obřími kusy těženými na Urale zásobovalo celou Evropu. V současné době se nejhezčí malachity těží v Kongu (Demokratické republice Kongo, dříve Zair). Jsou vedlejším produktem při těžbě měděné rudy v provincii Katanga, proslulé díky nerostnému bohatství.

Malachit v tomto šperku pochází také z Konga a je na něm patrná výrazně vrstevnatá stavba, ve které převládají světle zelené tóny.

Chryzokol (2)

Chryzokol je vodnatý křemičitan mědi a hliníku rozpoznatelný díky své intenzivní tyrkysové barvě. Díky ní získal i své jméno z řeckého tvaru „chrysos“, což znamená zlatý, v širším smyslu zelený. V přírodě se obvykle vyskytuje spolu s malachitem. Oba dva minerály vznikají za stejných podmínek rozkladem původních rud mědi a velmi často se i navzájem prorůstají.

Chryzokol v tomto šperku pochází z Peru, ze země, kde po dlouhá století probíhá intenzivní těžba měděných rud. Krásné chryzokoly, které byly spolu s tyrkysem osazovány do zdobných zlatých šperků, jsou známé již z incké kultury. K výrobě šperku byl Karlem Votipkou použitý zrnitý chryzokol, jehož namodralá zrna prorůstají s tmavou železnou rudou limonitem.

Křemen (3)

Křemen je po živci druhý nejrozšířenější minerál v zemské kůře, jeho jméno pravděpodobně pochází ze staroslovanského výrazu znamenajícího „tvrdý“. Tvrdost je výrazná vlastnost křemene. Díky ní byl využíván od doby kamenné k výrobě odolných nástrojů. Mnoho kultur přisuzovalo křemenu léčivé nebo magické vlastnosti, často byl považován za zkamenělou formu ledu vzniklou ze svatých vod. Odtud pochází také název průhledné formy křemene, křišťálu. Řecký filozof Plinius starší jej nazval podle latinského crystallus, což znamená led.

Další zajímavou vlastností křemene je piezoelektricita. Na křemeni byl poprvé popsán piezoelektrický jev, což je proces, při kterém vzniká elektrické napětí při deformování krystalu. Tento jev je využívaný v mnoha elektrotechnických přístrojích, nejznámějším příkladem je ale zapalovač, ve kterém je stlačovaný krystal křemene.

Křemen se vyskytuje v mnoha horninových typech. Nejhezčí krystaly jsou získávané z dutin hrubozrnných vyvřelých hornin, pegmatitů, a také z puklin křemenených a takzvaných alpských žil, kde se křemen vyskytuje ve společnosti dalších minerálů vznikajících z roztoků za nízkých teplot.

Do tohoto šperku byl zasazený mléčně bílý křemen s vrostlým stromečkem ryzí mědi.

Zlato (4)

Zlato je jedním z nejvzácnějších kovů, které se v přírodě vyskytují. Zlato je měkké, kujné a tavitelné, má vysokou hustotu. Zlato je nejkujnější ze všech kovů. Pouhý jeden gram může být vytepaný do fólie o ploše jednoho čtverečního metru. Tato fólie může být tepaná tak dlouho, až je průhledná.

Charakteristická je jeho sytě žlutá barva, která lidi odedávna přitahovala a která mu také dala jméno. Zlato bylo těžené od počátků lidské historie jako prostředek k výrobě šperků a dalších uměleckých artefaktů, ale také jako prostředek směny, a to díky své vzácnosti. V moderní době se zlato díky vysoké vodivosti využívá k výrobě spousty elektrotechnických komponent.

Zlato se v přírodě většinou vyskytuje v ryzí formě, protože vykazuje malou ochotu se slučovat s jinými prvky. Převážně tvoří malé až mikroskopické „zlatinky“, které jsou vtroušené v hornině. V případě takzvaných žilných ložisek, ve kterých je zlato spolu s ostatními rudními minerály vázané na minerální výplň puklin (tj. žíly), se zlato vyskytuje i ve formě větších závalků. Protože je zlato chemicky velmi odolné, při větrání hornin se nerozpustí jako ostatní minerály a dostává se do usazenin potoků a řek. Odtud je pak získáváno např. rýžováním ve formě čistých zlatinek i větších „nugetů“.

Zlatohorský revír byl těžený po více než 1000 let, předpokládá se, že zhruba stejné množství zlata bylo získané z primárních hornin jako ze zvětralých usazenin. Zlato na výrobu prstenu bylo vytavené ze zlatého prachu, vyrýžovaného v průběhu let zlatokopem Henrym.

Měď (5)

Měď je kovový prvek, který se za specifických podmínek v přírodě vyskytuje v ryzí formě. Její načervenalá barva jí spolehlivě odlišuje od dalších kovových prvků. Jméno mědi (cuprum) je odvozené od jména středomořského Kypru, kde byla v době starověkého Říma těžena velká ložiska, zásobující celou říši.

Měď je těžena již více než 10 000 let, jediné kovy, u kterých je prokázáno dřívější využití lidmi, je zlato a meteorické železo. Masivní využití mědi k výrobě slitiny s cínem, bronzu, dalo jméno celé jedné etapě vývoje lidské civilizace, době bronzové (počátek cca 3 tis. Let před naším letopočtem). Těžiště využití mědi se postupně přesouvalo od nástrojů a zbraní, přes využití ve stavebnictví a výroby strojů až k modernímu využití v elektrotechnickém průmyslu.
Zde je měď využívaná díky své vysoké tepelné a elektrické vodivosti.

Měď se obvykle získává z rudních minerálů, jako jsou např. chalkopyrit nebo chalkozín. V takzvaných cementačních zónách rudních ložisek (vrchní hranice této zóny je určená hladinou podzemní vody), ve kterých dochází k výraznému nabohacení rudními složkami, se vyskytuje i měď v ryzí formě. Načervenalé, různě propletené agregáty tvoří bizarní tvary, které vyplňují dutiny v rudních žilách anebo spojují zrna jiných minerálů.

Přírodní měď, která opticky spojuje jednotlivé komponenty šperku, pochází z ložiska u Michiganského jezera v USA. Odtud pocházejí mnohatunové kusy, které patří mezi největší na světě.

Měď (1)

Měď je kovový prvek, který se za specifických podmínek v přírodě vyskytuje v ryzí formě. Její načervenalá barva jí spolehlivě odlišuje od dalších kovových prvků. Jméno mědi (cuprum) je odvozené od jména středomořského Kypru, kde byla v době starověkého Říma těžena velká ložiska, zásobující celou říši.

Měď je těžena již více než 10 000 let, jediné kovy, u kterých je prokázáno dřívější využití lidmi, je zlato a meteorické železo. Masivní využití mědi k výrobě slitiny s cínem, bronzu, dalo jméno celé jedné etapě vývoje lidské civilizace, době bronzové (počátek cca 3 tis. Let před naším letopočtem). Těžiště využití mědi se postupně přesouvalo od nástrojů a zbraní, přes využití ve stavebnictví a výroby strojů až k modernímu využití v elektrotechnickém průmyslu.

Zde je měď využívaná díky své vysoké tepelné a elektrické vodivosti. Měď se obvykle získává z rudních minerálů, jako jsou např. chalkopyrit nebo chalkozín. V tak zvaných cementačních zónách rudních ložisek (vrchní hranice této zóny je určená hladinou podzemní vody), ve kterých dochází k výraznému nabohacení rudními složkami, se vyskytuje i měď v ryzí formě. Načervenalé, různě propletené agregáty tvoří bizarní tvary, které vyplňují dutiny v rudních žilách anebo spojují zrna jiných minerálů.

Měď v tomto prstenu pochází ze Zlatých Hor. Měděné rudy se ve Zlatých Horách vyskytují v hlubších a centrálních částech jednotlivých rudních ložisek, nejintenzivněji byly v tomto rudním revíru těžené ve druhé polovině 20. století. Z tohoto období pochází i tento kompaktní agregát ryzí mědi. Ryzí kov se vysrážel z roztoků v takzvané cementační zóně.

Azurit, Malachit (2)

Azurit i malachit jsou karbonáty mědi, které se od sebe liší chemickým složením pouze nepatrně: Malachit odpovídá vzorci Cu2(CO 3)(OH)2, zatímco azurit je charakterizován následovně: Cu3(CO 3)2(OH). Změny v chemickém složení a zejména v jejich rozdílné krystalické struktuře způsobují jejich rozdílné barvy: malachit je sytě zelený, přičemž azurit sytě modrý. U obou minerálů je jejich jméno odvozené od charakteristické barvy, název malachitu pochází z řeckého jazyka, název azuritu z perštiny.

Malachit i azurit byly pro svojí intenzivní barevnost a malou tvrdost již od starověkých časů využívané jako pigmenty pro výrobu barev. Zatímco kompaktní vrstevnaté kusy malachitu se tradičně využívají ve šperkařství a pro výrobu dekorativních předmětů, u azuritu je toto využití problematické. Vyskytuje se totiž obvykle ve formě krystalů, které jsou příliš měkké pro broušení. Bývá vzácností vytěžit větší kus jemně krystalického hutného agregátu, který by byl zpracovatelný podobně jako malachit.

Oby dva minerály se často vyskytují pospolu ve vrchních oxidačních zónách rudních ložisek, kde za přístupu vzduchu vznikají přetvářením původních minerálů obsahujících měď. Malachit také často nahrazuje krystaly azuritu, vznikají takzvané pseudomorfózy. Vypadají tak, že tvar krystalu zůstane zachovaný po původním azuritu, ale samotná hmota je nahrazená zeleným malachitem. Opačné pseudomorfózy je možné najít pouze vzácně. Azurit je v přírodě také mnohem méně častý, než malachit.

Kámen v prstenu pochází z měděného ložiska Piesky u Banské Bystrice, ve kterém byla měď těžená již keltskými horníky. V kontrastu jsou drobné sytě modré azuritové krystalky a vrstevnaté povlaky zeleného malachitu.

Chryzokol (3)

Chryzokol je vodnatý křemičitan mědi a hliníku rozpoznatelný díky své intenzivní tyrkysové barvě. Díky ní získal i své jméno z řeckého tvaru „chrysos“, což znamená zlatý, v širším smyslu zelený. V přírodě se obvykle vyskytuje spolu s malachitem. Oba dva minerály vznikají za stejných podmínek rozkladem původních rud mědi a velmi často se i navzájem prorůstají.

Chryzokol v tomto šperku pochází z Peru, ze země, kde po dlouhá století probíhá intenzivní těžba měděných rud. Krásné chryzokoly, které byly spolu s tyrkysem osazovány do zdobných zlatých šperků, jsou známé již z incké kultury.

Stejnorodý chryzokol je vybroušený do tvaru vysokého kabošonu, ve kterém vynikne jeho jemná nebesky modrá barva.

Malachit (4)

Malachit je jedním z nejhezčích minerálů, které obsahují měď, chemickým složením odpovídá karbonátu mědi. Jeho název je odvozený od řeckého slova malache, označujícího listově zelenou barvu. Malachit vzniká v povrchových částech ložisek mědi, tzv. oxidačních zónách, kde se srážejí minerály z roztoků, které byly mědí a dalšími kovy nabohacené v hlubších částech ložiska. Tento minerál se v přírodě vyskytuje vždy tam, kde se nachází přírodní měď nebo její další rudy.

Setkáváme se s ním i v městském prostředí. Takzvaná měděnka, která barví do zelena například měděné okapy a střechy, je z převážné části tvořena právě minerálem malachitem. V přírodním prostředí vzniká malachit stejným principem, a to oxidací rudních minerálů. Přirůstá vrstvičku po vrstvičce, a jak se mění složení roztoku, ze kterého krystalizuje, tak je proměnlivá i intenzita zelené barvy jednotlivých „proužků“. Tato vrstevnatá stavba je pro malachit charakteristická. Díky ní je malachit atraktivní pro šperkařské zpracování, pro výrobu šperků a dekorativních předmětů byl využíván odedávna.

Díky sytosti zelené barvy jej dříve malíři využívali jako pigment pro výrobu barev. Největším vývozcem malachitu bylo v dřívějších dobách Rusko, které obřími kusy těženými na Urale zásobovalo celou Evropu. V současné době se nejhezčí malachity těží v Kongu (Demokratické republice Kongo, dříve Zair). Jsou vedlejším produktem při těžbě měděné rudy v provincii Katanga, proslulé díky nerostnému bohatství.

Na osazené čtvercové destičce malachitu je patrná soustředná stavba tohoto vrstevnatého minerálu. Kresba odpovídá příčnému řezu přes dva krápníkovité útvary. Stejně jako u kalcitových krápníků z jeskynní vnitřní části krápníků vznikaly dříve než mladší obvodové části. Proměnlivá intenzita zelené barvy vypovídá o změně složení roztoků v průběhu doby, kdy malachit krystalizoval.