Brož Vrchol

Měď, Kuprit, Chryzokol (1)

Tento velký kámen pochází ze Studence u Staré Paky, kde je v lomu těžená vulkanická hornina permského stáří, mandlovcovitý melafyr. Melafyr získal do svého jména poetický přívlastek díky tomu, že obsahuje velké množství drobných dutinek, které mají tvar mandle. Dutinky byly vyplněné mladšími minerály, které se srážely z roztoků protékajících přes horninu hustou sítí tenkých puklinek. Nejčastější výplní dutinek tvoří zelený chlorit, bílý kalcit a různobarevné odrůdy křemene. Na několika místech v lomu jsou pecičky vzácně tvořené minerály mědi.

Tento kámen je demonstrativním příkladem různého stupně oxidace primární rudy. V centrální části kamene jsou pecičky vyplněné kovovou načervenalou mědí. V další zóně převládá oranžovočervený kuprit, nejběžnější oxid mědi. Pokud bychom se na něj podívali pod mikroskopem, zjistili bychom, že velká část z červeného oxidu mědi je tvořena tenkými „vlásky“. Tyto vláknité krystaly se nazývají chalkotrichit, minerál o stejném chemickém složení jako kuprit, ale s jinou krystalickou strukturou. V poslední, nejvíce oxidované zóně se vyskytují karbonáty a silikáty mědi: zelený malachit a tyrkysově modrý chryzokol.

Chalkopyrit, Křemen (2)

V tomto kameni je vybroušená „žílovina“ (výplň rudné žíly) z mědinosné části zlatohorského rudního revíru. Bílý křemen je protkaný pásky zlatavého chalkopyritu, který je v určitých místech přeměněný na světle zelený malachit.
Chalkopyrit je hlavní rudou, ze které se získává měď. Jeho chemické složení odpovídá sulfidu (sirníku) mědi a železa. Název tohoto minerálu pochází z řeckých slov chalkos – měď a pyr – oheň. Je velmi podobný pyritu, který obsahuje pouze železo, ale v porovnání s ním je jeho barva sytější, žlutější. Takový žlutý, žlutě pěkný, dalo by se říci. Toto rozdílné zabarvení způsobuje právě přítomnost mědi ve struktuře chalkopyritu.

Přeměnou chalkopyritu vzniká druhotný malachit, který se z roztoků vysrážel v drobných puklinkách v křemeni v blízkém okolí chalkopyritu. Díky tomu získávají určité partie bílého křemene zelenavý nádech.

Měď (3)

Měď je kovový prvek, který se za specifických podmínek v přírodě vyskytuje v ryzí formě. Její načervenalá barva jí spolehlivě odlišuje od dalších kovových prvků. Jméno mědi (cuprum) je odvozené od jména středomořského Kypru, kde byla v době starověkého Říma těžena velká ložiska, zásobující celou říši.

Měď je těžena již více než 10 000 let, jediné kovy, u kterých je prokázáno dřívější využití lidmi, je zlato a meteorické železo. Masivní využití mědi k výrobě slitiny s cínem, bronzu, dalo jméno celé jedné etapě vývoje lidské civilizace, době bronzové (počátek cca 3 tis. Let před naším letopočtem). Těžiště využití mědi se postupně přesouvalo od nástrojů a zbraní, přes využití ve stavebnictví a výroby strojů až k modernímu využití v elektrotechnickém průmyslu. Zde je měď využívaná díky své vysoké tepelné a elektrické vodivosti.

Měď se obvykle získává z rudních minerálů, jako jsou např. chalkopyrit nebo chalkozín. V tak zvaných cementačních zónách rudních ložisek (vrchní hranice této zóny je určená hladinou podzemní vody), ve kterých dochází k výraznému nabohacení rudními složkami, se vyskytuje i měď v ryzí formě. Načervenalé, různě propletené agregáty tvoří bizarní tvary, které vyplňují dutiny v rudních žilách anebo spojují zrna jiných minerálů.

Měď v tomto šperku pochází ze Zlatých Hor. Měděné rudy se ve Zlatých Horách vyskytují v hlubších a centrálních částech jednotlivých rudních ložisek, nejintenzivněji byly v tomto rudním revíru těžené ve druhé polovině 20. století. Z tohoto období pochází i tento kompaktní agregát ryzí mědi. Ryzí kov se vysrážel z roztoků v takzvané cementační zóně.