Brož Karlův most

Chalkopyrit, malachit, křemen (1)

V tomto kameni je vybroušená „žílovina“ (výplň rudné žíly) z mědinosné části zlatohorského rudního revíru. Bílý křemen je protkaný pásky zlatavého chalkopyritu, který je v určitých místech přeměněný na světle zelený malachit.

Chalkopyrit je hlavní rudou, ze které se získává měď. Jeho chemické složení odpovídá sulfidu (sirníku) mědi a železa. Název tohoto minerálu pochází z řeckých slov chalkos – měď a pyr – oheň. Je velmi podobný pyritu, který obsahuje pouze železo, ale v porovnání s ním je jeho barva sytější, žlutější. Takový žlutý, žlutě pěkný, dalo by se říci. Toto rozdílné zabarvení způsobuje právě přítomnost mědi ve struktuře chalkopyritu.

Přeměnou chalkopyritu vzniká druhotný malachit, který se z roztoků vysrážel v drobných puklinkách v křemeni v blízkém okolí chalkopyritu. Díky tomu získávají určité partie bílého křemene zelenavý nádech.

Měď (2)

Měď je kovový prvek, který se za specifických podmínek v přírodě vyskytuje v ryzí formě. Její načervenalá barva jí spolehlivě odlišuje od dalších kovových prvků. Jméno mědi (cuprum) je odvozené od jména středomořského Kypru, kde byla v době starověkého Říma těžena velká ložiska, zásobující celou říši.

Měď je těžena již více než 10 000 let, jediné kovy, u kterých je prokázáno dřívější využití lidmi, je zlato a meteorické železo. Masivní využití mědi k výrobě slitiny s cínem, bronzu, dalo jméno celé jedné etapě vývoje lidské civilizace, době bronzové (počátek cca 3 tis. Let před naším letopočtem). Těžiště využití mědi se postupně přesouvalo od nástrojů a zbraní, přes využití ve stavebnictví a výroby strojů až k modernímu využití v elektrotechnickém průmyslu. Zde je měď využívaná díky své vysoké tepelné a elektrické vodivosti.

Měď se obvykle získává z rudních minerálů, jako jsou např. chalkopyrit nebo chalkozín. V takzvaných cementačních zónách rudních ložisek (vrchní hranice této zóny je určená hladinou podzemní vody), ve kterých dochází k výraznému nabohacení rudními složkami, se vyskytuje i měď v ryzí formě. Načervenalé, různě propletené agregáty tvoří bizarní tvary, které vyplňují dutiny v rudních žilách anebo spojují zrna jiných minerálů.

Přírodní měď, která opticky spojuje jednotlivé komponenty šperku, pochází z ložiska u Michiganského jezera v USA. Odtud pocházejí mnohatunové kusy, které patří mezi největší na světě.

Chryzokol (3)

Chryzokol je vodnatý křemičitan mědi a hliníku rozpoznatelný díky své intenzivní tyrkysové barvě. Díky ní získal i své jméno z řeckého tvaru „chrysos“, což znamená zlatý, v širším smyslu zelený. V přírodě se obvykle vyskytuje spolu s malachitem. Oba dva minerály vznikají za stejných podmínek rozkladem původních rud mědi a velmi často se i navzájem prorůstají.

Chryzokol v tomto šperku pochází z Peru, ze země, kde po dlouhá století probíhá intenzivní těžba měděných rud. Krásné chryzokoly, které byly spolu s tyrkysem osazovány do zdobných zlatých šperků, jsou známé již z incké kultury. K výrobě šperku byl Karlem Votipkou použitý zrnitý chryzokol, jehož namodralá zrna prorůstají s tmavou železnou rudou limonitem.

Malachit (4)

Malachit je jedním z nejhezčích minerálů, které obsahují měď, chemickým složením odpovídá karbonátu mědi. Jeho název je odvozený od řeckého slova malache, označujícího listově zelenou barvu. Malachit vzniká v povrchových částech ložisek mědi, tzv. oxidačních zónách, kde se srážejí minerály z roztoků, které byly mědí a dalšími kovy nabohacené v hlubších částech ložiska. Tento minerál se v přírodě vyskytuje vždy tam, kde se nachází přírodní měď nebo její další rudy. Setkáváme se s ním i v městském prostředí. Takzvaná měděnka, která barví do zelena například měděné okapy a střechy, je z převážné části tvořena právě minerálem malachitem. V přírodním prostředí vzniká malachit stejným principem, a to oxidací rudních minerálů. Přirůstá vrstvičku po vrstvičce, a jak se mění složení roztoku, ze kterého krystalizuje, tak je proměnlivá i intenzita zelené barvy jednotlivých „proužků“.

Tato vrstevnatá stavba je pro malachit charakteristická. Díky ní je malachit atraktivní pro šperkařské zpracování, pro výrobu šperků a dekorativních předmětů byl využíván odedávna. Díky sytosti zelené barvy jej dříve malíři využívali jako pigment pro výrobu barev. Největším vývozcem malachitu bylo v dřívějších dobách Rusko, které obřími kusy těženými na Urale zásobovalo celou Evropu. V současné době se nejhezčí malachity těží v Kongu (Demokratické republice Kongo, dříve Zair). Jsou vedlejším produktem při těžbě měděné rudy v provincii Katanga, proslulé díky nerostnému bohatství.

Na obdélníkové broušené destičce malachitu je patrná soustředná stavba tohoto vrstevnatého minerálu. Kresba odpovídá příčnému řezu přes dva krápníkovité útvary. Stejně jako u kalcitových krápníků z jeskynní vnitřní části krápníků vznikaly dříve než mladší obvodové části. Proměnlivá intenzita zelené barvy vypovídá o změně složení roztoků v průběhu doby, kdy malachit krystalizoval.