Brož z jiných galaxií

Zlato (1)

Zlato je jedním z nejvzácnějších kovů, které se v přírodě vyskytují. Zlato je měkké, kujné a tavitelné, má vysokou hustotu. Zlato je nejkujnější ze všech kovů. Pouhý jeden gram může být vytepaný do fólie o ploše jednoho čtverečního metru. Tato fólie může být tepaná tak dlouho, až je průhledná.

Charakteristická je jeho sytě žlutá barva, která lidi odedávna přitahovala a která mu také dala jméno. Zlato bylo těžené od počátků lidské historie jako prostředek k výrobě šperků a dalších uměleckých artefaktů, ale také jako prostředek směny, a to díky své vzácnosti. V moderní době se zlato díky vysoké vodivosti využívá k výrobě spousty elektrotechnických komponent.

Zlato se v přírodě většinou vyskytuje v ryzí formě, protože vykazuje malou ochotu se slučovat s jinými prvky. Převážně tvoří malé až mikroskopické „zlatinky“, které jsou vtroušené v hornině. V případě takzvaných žilných ložisek, ve kterých je zlato spolu s ostatními rudními minerály vázané na minerální výplň puklin (tj. žíly), se zlato vyskytuje i ve formě větších závalků. Protože je zlato chemicky velmi odolné, při větrání hornin se nerozpustí jako ostatní minerály a dostává se do usazenin potoků a řek. Odtud je pak získáváno např. rýžováním ve formě čistých zlatinek i větších „nugetů“.

Zlatohorský revír byl těžený po více než 1000 let, předpokládá se, že zhruba stejné množství zlata bylo získané z primárních hornin jako ze zvětralých usazenin. Zlato na výrobu brože bylo vytavené ze zlatého prachu, vyrýžovaného v průběhu let zlatokopem Henrym.

Meteorit (2)

Nábrusy meteoritu, zpracované v tomto šperku, pocházejí z okolí švédského města Muonionalusta. Meteority z niklového železa byly nalezené v bažinatém terénu zhruba 150 kilometrů za polárním kruhem. Na Zem dopadly před stovkami miliónů let let. Podle odborníků byly kovovým jádrem planetky, které se při střetu se Zemí roztříštilo na mnoho kusů. Tento kovový meteorit obsahuje vedle železa také 8 procent niklu a další stopové prvky, jako je gallium, germanium a iridium.

Na leštěných meteoritech jsou patrné pravidelné obrazce. Jsou typickým znakem, který umožňuje rozeznávat pravé meteority od kusů železa a nazývají se Widmanstättenovy obrazce. Jsou pojmenované po hraběti Aloisu von Beckh Widmanstättenovi, řediteli císařských porcelánek ve Vídni, který je jako první objevil. Tyto pravidelné struktury jsou tvořené odmíšeninami dlouhých krystalů železo-nikelnatých slitin kamacitu a taenitu, které jsou rovnoběžné se stěnami osmistěnu (oktaedru). Tyto přírodní slitiny byly doposud popsány pouze v materiálu mimozemského původu.

Podle charakteristické struktury odmíšenin je tento druh meteoritů pojmenovaný jako oktaedrity. Aby byly tyto obrazce patrné, musí se naleštěný povrch meteoritu naleptat kyselinou dusičnou. Protože jsou železo-niklové sloučeniny odolnější rozpouštění než okolní železo, jsou po aplikaci kyseliny zřetelně viditelné.