Brož českých cestovatelů
Měď, Chryzokol, Malachit (1a)
Měď, Kuprit, Chryzokol (1b)
Tyto tři pestrobarevné kameny v sobě obsahují několik minerálů, které jsou na první pohled rozpoznatelné díky své zelené, modré a načervenalé barvě, v minerálním světě spolehlivému indikátoru přítomnosti mědi.
Tyto kameny pocházejí ze Studence u Staré Paky, kde je v lomu těžená vulkanická hornina permského stáří, mandlovcovitý melafyr. Melafyr získal do svého jména poetický přívlastek díky tomu, že obsahuje velké množství drobných dutinek, které mají tvar mandle. Dutinky byly vyplněné mladšími minerály, které se srážely z roztoků protékajících přes horninu hustou sítí tenkých puklinek. Nejčastější výplní dutinek tvoří zelený chlorit, bílý kalcit a různobarevné odrůdy křemene. Na několika místech v lomu jsou pecičky vzácně tvořené minerály mědi.
Pecičky na kamenech použitých k výrobě šperku jsou vyplněné načervenalou mědí. Tento kovový prvek je v různých stádiích přeměny: některé pecičky jsou zcela původní, další pecičky mají lem tyrkysově modrého chryzokolu nebo zeleného malachitu. Tyto minerály vznikají oxidací původní mědi. Pokud oxidace pokračovala dále, měděná výplň byla dokonale nahrazena mladším (druhotným) minerálem, a tak jsou některé pecičky pouze modré, resp. zelené. V okolí dutinek vyplněných ryzí mědí je možné pozorovat také oranžovočervený kuprit. Tento minerál, který chemickým složením odpovídá oxidu mědi, je v přírodě věrným průvodcem tohoto ryzího kovu.
Ve studeneckém lomu se většinou vyskytuje ve formě jemných červených vlásků (ve skutečnosti krystalů mnohonásobně protažených v jednom směr, které vyplňují dutinky. Tento minerál s krystalografickou strukturou odlišnou od kupritu, se nazývá chalkotrichit. Jeho název pochází z řeckých názvů pro „vlasy“ a „měď“.
Chalkopyrit, křemen (3)
V tomto kameni je vybroušená „žílovina“ (výplň rudné žíly) z mědinosné části zlatohorského rudního revíru. Bílý křemen je protkaný pásky zlatavého chalkopyritu, který je v určitých místech přeměněný na světle zelený malachit.
Chalkopyrit je hlavní rudou, ze které se získává měď. Jeho chemické složení odpovídá sulfidu (sirníku) mědi a železa. Název tohoto minerálu pochází z řeckých slov chalkos – měď a pyr – oheň. Je velmi podobný pyritu, který obsahuje pouze železo, ale v porovnání s ním je jeho barva sytější, žlutější. Takový žlutý, žlutě pěkný, dalo by se říci. Toto rozdílné zabarvení způsobuje právě přítomnost mědi ve struktuře chalkopyritu.
Přeměnou chalkopyritu vzniká druhotný malachit, který se z roztoků vysrážel v drobných puklinkách v křemeni v blízkém okolí chalkopyritu. Díky tomu získávají určité partie bílého křemene zelenavý nádech.
Měď(4)
Měď je kovový prvek, který se za specifických podmínek v přírodě vyskytuje v ryzí formě. Její načervenalá barva jí spolehlivě odlišuje od dalších kovových prvků. Jméno mědi (cuprum) je odvozené od jména středomořského Kypru, kde byla v době starověkého Říma těžena velká ložiska, zásobující celou říši.
Měď je těžena již více než 10 000 let, jediné kovy, u kterých je prokázáno dřívější využití lidmi, je zlato a meteorické železo. Masivní využití mědi k výrobě slitiny s cínem, bronzu, dalo jméno celé jedné etapě vývoje lidské civilizace, době bronzové (počátek cca 3 tis. Let před naším letopočtem). Těžiště využití mědi se postupně přesouvalo od výroby nástrojů a zbraní, přes využití ve stavebnictví a výroby strojů až k modernímu využití v elektrotechnickém průmyslu. Zde je měď využívaná díky své vysoké tepelné a elektrické vodivosti.
Měď se obvykle získává z rudních minerálů, jako jsou např. chalkopyrit nebo chalkozín. V tak zvaných cementačních zónách rudních ložisek (vrchní hranice této zóny je určená hladinou podzemní vody), ve kterých dochází k výraznému nabohacení rudními složkami, se vyskytuje i měď v ryzí formě. Načervenalé, různě propletené agregáty tvoří bizarní tvary, které vyplňují dutiny v rudních žilách anebo spojují zrna jiných minerálů.
Kusy mědi použité k výrobě tohoto šperku pocházejí ze Zlatých Hor. Měděné rudy se ve Zlatých Horách vyskytují v hlubších a centrálních částech jednotlivých rudních ložisek, nejintenzivněji byly v tomto rudním revíru těžené ve druhé polovině 20. století. Z tohoto období pochází i tento kompaktní agregát ryzí mědi. Zajímavostí těchto dvou ryzích mědí jsou drobné krystalky, které pokrývají jejich povrch. Měď krystaluje v krychlové soustavě a pozorovatelné drobné krystalické „zoubky“ jsou výsledkem kombinace tvaru osmistěnu a krychle.
Chryzokol (5)
Chryzokol je vodnatý křemičitan mědi a hliníku rozpoznatelný díky své intenzivní tyrkysové barvě. Díky ní získal i své jméno z řeckého tvaru „chrysos“, což znamená zlatý, v širším smyslu zelený. V přírodě se obvykle vyskytuje spolu s malachitem. Oba dva minerály vznikají za stejných podmínek rozkladem původních rud mědi a velmi často se i navzájem prorůstají.
Chryzokol v tomto šperku pochází z Peru, ze země, kde po dlouhá století probíhá intenzivní těžba měděných rud. Krásné chryzokoly, které byly spolu s tyrkysem osazovány do zdobných zlatých šperků, jsou známé již z incké kultury. K výrobě šperku byl Karlem Votipkou použitý zrnitý chryzokol, jehož namodralá zrna prorůstají s tmavou železnou rudou limonitem.