Kozlík neposeda

Kozlík- malý neposeda- na rady své mamky nedá.
Ty můj malý kozlíčku, papej zdravou mrkvičku.
Kozlík vůbec neposlouchá, maminka si z něho zoufá.
Kozlík místo zeleninky mlsá raděj cukrovinky.
Když snědl všechny sladkosti, přišly velké starosti.
Ať to o něm každý ví, je z něj kámen cukrový!

Zlatokop kozlíka léčil v jeskyni, vesele skáče kozlík jak jiní.
Už je zdravý jako řípa a Henrymu „Díky!“ říká.

Kozí maminka Eliška byla velmi nešťastná. Její neposedný kozí synáček, kozlík Zdenda, celý zcukrovatěl. Místo toho, aby si na louce hrál s ostatními zvířecími dětmi, stal se z něj kus cukrového kamene. Nemohl se pohnout, nemohl ani promluvit, byl jen celý sladký. Všechny vosy a včely z okolí se na něj slétávaly a olizovaly ho.

Strašně ho to lechtalo, ale nemohl se bránit. Nyní už Zdenda ví, že měl poslechnout maminku a nemlsat stále jen cukroví. Vždyť každé malé kůzlátko tuší, že zelenina a ovoce jsou zdravější než hromada sladkostí. Jak rád by vše napravil, ale nevěděl jak. Maminka prosila všechny kozí doktory o pomoc, ale ti pouze vrtěli hlavami a marně si mnuli kozí bradky.

Až jednou maminka zaslechla zvěsti o Zlatokopovi Henrym. Ten sice nebyl doktorem, ale věděl hodně o kamenech. Tak by možná mohl pomoci kozlíkovi Zdendovi, který celý zcukrovatěl a nemohl se, stejně jako kameny, sám vůbec hýbat. Zlatokop Henry byl chlap silný jako medvěd, vousy měl dlouhé, že by se do nich schovala i veverka. Žádná malá kozí bradka.

Byl to veselý pán a chtěl kozlíkově mamince ulehčit od těžkých starostí. Na hlavě měl široký klobouk s pravou jantarovou korunou. Vykoukl zpod něj, podrbal se v dlouhém plnovousu a vykřikl tak nahlas, že málem spadl kozí chlívek: „Mám nápad! Když mi půjčíte toho vašeho rošťáka na dva měsíce, tak vám ho uzdravím!“

„Co to bude stát?“, ptala se zvědavě maminka, která by pro záchranu svého synáčka zaplatila i zlatem. Zlatokop Henry se jen zasmál. „Mám zlata víc než král. Stačí, když mi Zdenda slíbí, že bude mé rady poslouchat, až ho uzdravím. Musí jako správný kozlík vesele poskakovat s ostatními zvířátky v přírodě a od nynějška mlsat už jen zdravé věci.“ Maminka mu dala své slovo, protože syn nemohl „zkamenělou“ hlavou ani kývnout, natož promluvit.

Silák Henry si Zdendu, který už vážil jako velký pytel cukru, přehodil přes rameno a pelášil s ním do Zlatohorských lesů. Donesl ho před tajemnou jeskyni. „Milý Zdendo, nyní ti naordinuji tu nejtajnější medicínu. Každou noc budeš spát v této jeskyni. Její léčivé kameny tě budou probouzet k životu. Každým dnem se budeš cítit lépe. Nejprve se ti bude snáze dýchat, a pak se začneš i hýbat. To by bylo, abys za dva měsíce zase radostně neposkakoval. Příroda léčí, to si pamatuj!“ usmál se pod vousy a mrknul na nehybného nešťastníka.

Dva měsíce jsou sice dlouhá doba, ale Zlatokop Henry vyprávěl kozlíkovi spoustu zajímavých věcí o přírodě, stromech, zvířatech, ptácích, rostlinách- a hlavně o kamenech. Učil ho, jak se má o sebe venku postarat. A všechny ty další důležité trampské věci. Zlatokop Henry nakonec opravdu zkamenělého cukrového kozlího panáčka oživil a proměnil ho v normálního zdravého kozlíka. Dokonce ho naučil i rýžovat zlato!

Za dva měsíce už kozlík Zdenda vesele poskakoval vedle Zlatokopa Henryho cestou k domovu. V brašně nesl jako dárek pro maminku kousek narýžovaného zlata a řadu veselých příhod, které mu Henry vyprávěl. Kozí maminka Eliška bylo moc šťastná, že je synek zdravý jako řípa. Ostatní maminky prosily Zlatokopa Henryho, aby i jim děti uzdravoval. Zájemců ale bylo moc, a tak dostal zlatokop Henry další nápad. Poprosil o pomoc své kamarády.

Společně vybudovali velké sanatorium přímo u Zlatohorského léčivého lesa. Děti nyní bydlí v budově krásné jako pohádkový zámek. Hrají si tam společně, přímo v přírodě, a léčí se v kouzelné jeskyni. Stejně jako cukrový kozlík se spousta z nich ve Zlatohorském sanatoriu Edel uzdravila. Naučila se mnohým věcem o přírodě a měla možnost poznat celé krásné Zlatohorsko, království Zlatokopa Henryho. Kromě navráceného zdraví si možná někteří odvezli domů i kousek nalezeného Zlatohorského zlata.

Kozlík- malý neposeda- na rady své mamky nedá.

Ty můj malý kozlíčku, papej zdravou mrkvičku.

Kozlík vůbec neposlouchá, maminka si z něho zoufá.

Kozlík místo zeleninky mlsá raděj cukrovinky.

Když snědl všechny sladkosti, přišly velké starosti.

Ať to o něm každý ví, je z něj kámen cukrový!

Zlatokop kozlíka léčil v jeskyni, vesele skáče kozlík jak jiní.

Už je zdravý jako řípa a Henrymu „Díky!“ říká.

Kozlík lékařský