Škola života
Zjištění: Rčení „neuč se, život tě naučí“ je prokázáno.
Nebyla vůbec žádná sranda dřít jako mukl a vystačit si s výučním listem elektromontéra. Když člověk nechtěl krást, nesplňoval kvalifikační tabulky, nebo nebyl v „tlupě rudých komančů“, musel se sakra ohánět. Henrymu se v osmdesátých letech jako zázrakem daří dálkově vystudovat střední školu v Ostravě. Cesta k maturitě byla složitější než u jeho spolužáků. Každé opuštění místa bydliště evidovala policie. Porušení zákazu trestala.
Krásné Zlaté Hory, stejně jako celé Jeseníky, skrývají nejedno tajemství. Jedním měl zůstat věčný rebel Henry. Bylo mu zapovězeno cestovat a nemohl libovolně navštívit ani svoji (mimo bydliště žijící) rodinu. Není divu, že se rozhodl pohybovat alespoň po Zlatohorsku a vidět blízký kraj ze všech perspektiv. Toto vyhnanství, potvrzeno „mocí rudého cara“, však nedokázalo zlomit jeho svobodomyslného ducha- a naopak Henrymu umožnilo poznávat Zlatohorsko pořádně do hloubky.
Hodně čte, zajímá se o mineralogii, historii. Když jsou mu znemožněna studia na báňské vysoké škole, tak často navštěvuje knihovnu. Henryho politický postoj byl mnohým znám, jeho minerální, historické a umělecké sbírky již méně. Jen málokdo mohl spatřit autentický „umělecký poklad“. Celou zeď ve svém bytě polepuje pokutovými lístky za porušování socialistického soužití, nekázeň či neochotu volit „komouše“. Raději zaplatí pokutu než by si špinil ruce komunistickým svinstvem. „To je moje největší bohatství“, vtipkuje a hrdě se hlásí k názorům nepodporujícím šedé socialistické štěstí. Zeď byla novými nájemníky přetapetovaná a Zlatohorsko přišlo o vrcholný kousek moderního umění. Sběratelka Meda Mládková proplakala nejednu noc…
A jak to v životě chodí, co mělo zůstat nejvíce utajeno, bylo nejvíce vidět. O sbírce minerálů se začalo šuškat po celé republice a když nemůže cestovat Henry, tak jej osobně navštěvují nejrůznější sběratelé ze všech světových stran. Některými byl Henry dokonce několikrát vykraden, mnohdy kradli i příslušníci Veřejné bezpečnosti. Často záměrně byly poškozovány jeho sbírky. Nikdy však nikdo neukradl a nezničil jeho hrdost či přesvědčení. Pokaždé Henry nachází novou cestu, která ho vede ke spokojenosti. Kamarádi u něj vždy měli- a stále mají- dveře otevřené. Díky Sametové revoluci nyní jeho sbírky můžete vidět i vy. V roce 1991 zakládá Henry pro všechny zájemce opravdické muzeum.