Pohled hraběte Hodice 2017

Místo múz a umění se v roce 2017 odmlčelo. Možná múzy spí, možná nemají chuť bojovat na žlutém poli komerce.

 Slezské Rudoltice, nazývané kdysi Slezské Versailles, v pohádkách také Slezské Provence, se kdysi proslavily svým neopakovatelným půvabem.

Pestrý životní příběh hraběte Alberta Hodice inspiruje intenzivně do současnosti. Jeho odkaz nezestárl, nezežloutl jako staré fotografie či všudypřítomná řepková pole.

Webovnice loni zveřejnila první „pohled“ hraběte Hodice. Nyní nastal čas zveřejnit „pohled“ druhý.

Pohled hraběte Hodice 2017

Příteli zlatý, ve spirále času

točí se svět jako v peřeji vír.

Byli jsme u toho, kdy zuřily války,

byli jsme u toho, kdy zavládl mír.

Krajem mým tančily po lukách múzy,

stačil jen okamžik a všechno je pasé.

Pro potěchu buranů, plebsu a lůzy

přijíždí ženština, která prodejná zdá se.

I v zámoří poznali Eviny největší vlohy,

když okurku strkala mezi své nohy.

A jelikož talentem přesvědčit chtěla,

bodala plodem tím do útrob těla.

Příteli zlatý, spirála času

drtí naději jako smrtící klín.

Kdysi býval jsem pánem,

nyní o světě mnohem víc vím.

Dráb stal se v mém zámku pánem.

Všechno se naruby obrací, mění se svět.

S Místem múz a umění nastává amen.

Příteli zlatý, vyslyš mých několik vět.