Ostrava ve světlech projektoru

Jsou dva. Dvě postavy kráčející ve večerní osiřelé Dolní oblasti Vítkovic, lovit zážitky. Muž středního věku v bundě Malboro a tuláckém klobouku a utahaný mládenec, vzdáleně se podobající jinak energickému novohistorikovi. Oba jsou doprovázeni proslulým mravencem prospektorem, který má chuť něco vidět. A tak si kráčí kolem starých cihlových budov a s dialogem o teplotách příjemnějších než dnešních pět Celsia dojdou až k místu velkého odhalení.

Ale co že se vůbec odhalovalo. No přece unikátní světelná projekce s odborným názvem videomapping. Vysoká pec Dolní oblasti Vítkovic má tu čest, být plátnem pro příběh dějin města z oceli, které za pomocí světelné projekce ožívají na jejím kovovém corpusu.

Na hodinkách mi odbíjí půl osmé, když se pod pecí rozsvítí světla reflektorů. Váženému čtenáři ale nutno podotknout, že tím nepočala show. To se jenom dáma a dva páni v luxusních ohozech (ředitelka dolní oblasti, hejtman a jeho náměstek) skromně častují zásluhami o tenhle projekt. Jindy bych jim to s hrdým tleskotem i sežral, kdyby nebylo pár dní před volbami. Celá politická minikampaň je zakončena přípitkem a jde se na věc.

Tříminutová projekce vtahuje obecenstvo do příběhu, který započíná v dávném čase pravěkém a končí začátkem druhého milénia. A na kovových křivkách se míhá jeden dějinný mezník Ostravska za druhým. Historické události, které ovlivnily naše předky a svým významem přežijí i naši generaci. Námi milované i nenáviděné Ostravsko promítlo celý svůj život a husí kůže mě neminula. A tak se to celé mělo. “ Ostravský orloj“ započal svou existenci ovacemi a my zakončili kulturní den v nejbližší knajpě.

Carpe diem. Váš Novohistorik.