OSTRAVA MINULÁ I SOUČASNÁ

„Jménem Archivu města Ostravy Vás tady všechny vítám. Nejen naše svoboda letos slaví jubileum. Už třiatřicátý rok je tady s námi také sborník příspěvků k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. Je mi velkým potěšením, že dnes mohu spolu s vámi pokřtít jeho další ročník.“

Slova ředitelky ostravského archivu ve mně probudí pocit euforie a hrdosti. Poprvé jsem totiž na křtu jako spoluautor. Chvilka slávy a zájem novinářů však byli až na konci všeho. Co bylo na začátku? A čím jsem vlastně přispěl k dějinám svého města. Budete se divit, ale vše odstartovalo dilema.

„Určitě tu práci pošlete pane kolego.“ Až slova uznávaného profesora historie definitivně ukončila mé váhání, jestli poslat svou první odbornou studii do redakce prestižního časopisu Ostrava. O pár hodin později jsem už odesílal propagační text k článku. Potom mi zbývalo jediné. Čekat.

Petr Popelka -vedoucí Katedry historie Ostravské univerzity a jeho student Jiří Sochorek

Vážený pane Sochorku, s radostí… „Tak ono se to opravdu povedlo“, říkal jsem si v duchu, zatímco mi ruce vyletěly nad hlavu k triumfálnímu gestu. „Téma článku přijali. A co teď? No jo, teď bych ho mohl třeba napsat.“ Při této myšlence mi ztuhl úsměv. Couvnout jsem už nemohl. Bude to boj, ale ten jsem měl vždycky rád, aspoň teda ve filmu.

Boj historika píšícího článek ale připomíná spíše film o zoufalství. Stohy poznámek, hektolitry kávy a hodiny prosezené v archivu. Realita, která rozhodně nevypadá jako život slavného archeologa Indiana Jonese, mě však naučila daleko více než iluze stříbrného plátna. Životní lekcí jsem naštěstí nemusel procházet sám. Byl se mnou za každým slovem, na každém řádku a na každé stránce, hrdina mého článku Josef Šavel.

Den za dnem jsem sestavoval střípky těžkého života tohoto horníka a politika, který pomohl tisícům lidí jejich život naopak odlehčit. S každou překážkou, kterou překonal, jsem se i já posunul dál. Zatímco se Šavel probíjel uhelnými slojemi, já jsem se pral se spoustou polopravd o jeho životě. Zatímco Šavel organizoval ostravskou politiku, já jsem organizoval jeho život do kapitol. Nakonec jsme oba došli k cíli. On k zaslouženému důchodu a já k tečce za poslední větou.

Překonávání překážek jiných nás nutí vyrovnat se s těmi vlastními. S jejich zdoláním si ale nakonec musíme poradit sami. A jak se Josef Šavel vypořádal se svým životem a já s jeho sepsáním? Přečtěte si článek a posuďte sami!

Carpe Diem. Váš Bc. Novohistorik.

A pro zajímavost se můžete kouknout i na článek z Novinky.cz