Henry představuje své kamarády:

Kovárna Milostovice– Ondřej Géla, Stanislav Holík, Jan Balner  a Jan Braunš

ČTYŘI MUŠKETÝŘI držící vždy pohromadě,

bojující ohněm a kladivy proti všudypřítomné komerci

-mistři, dokazující vdechnout život do žil chladnému kovu, rozpálit jej… a donutit pozorovatele oněmět úžasem

Henry potkal kováře z Milostovic před dávnými lety( jako mladé cucáky) na nějakém vandru. Za tu dobu se z kluků stali chlapi a mistři ve svém oboru. Bylo super, že právě oni pomohli Henrymu s bláznivým nápadem, vyrobit netradiční vitríny do Henryho království. Tohoto úkolu se na počátku zřekl David Černý, který je proslavený svými divokými rebelskými uměleckými kousky. Do Zlatých Hor je to přeci jen z Prahy daleko a technicky se jednalo o náročný úkol s kovem. David se tehdy omlouval, že nemá čas ani na to, aby žil. A tak poděkujme Davidovi za vznik krásného propojení tradic kovářských a zlatokopeckých.

Velké výzvy- dát nové životní poslání již nepotřebným důlním vozíkům, dát jim kouzelnou moc vzlétnout a schopnost prorůst stěnami muzea se geniálně zhostili jedineční čtyři chlapíci- kováři z Milostovic.

Právě díky jejich trpělivosti,  řemeslné zkušenosti, přesnosti a v neposlední řadě i fyzické síle, se z více než 300kilových hornických relikvií staly umělecké objekty. Krása industriálních vozíků nyní vyniká pod barokními klenbami muzea ve Zlatých Horách.  Tyto létající vozíky nepřivážejí již náklad rudy, nýbrž nabízí nahlédnout do pokladů krále rebelů a dobrodruhů Zlatokopa Henryho. Každým rokem vzniká nová originální výstava dokazující, že těžké důlní vozíky mohou nejen létat, ale i přinášet zapomenuté či zcela nové rebelské příběhy.

Kovárna Milostovice však pokračuje v realizacích zdánlivě bláznivých nápadů dále.

Z důlního vozíku vybušila bujného oře. Erb města Ostravy se zhmotnil do neobvykle šokující podoby. Socha Pocta hornictví zdobí prostor před radnicí města Ostravy. Rebelský počin je mnohými závistivci haněn.

Budoucnost ukáže, zda v dnešní době trvanlivých výrobků a instantního umění nenabízí naopak poctivá práce čtyř kovářů vzor pro další generace umělců. Zda onen kritizovaný umělecký smog není naopak záchranným umělým dýcháním pro umírající tradici řemesel.

Slavní mravenci ožívají v projektu Prospektoři. Henryho sbírky kamenů mravenci prozkoumávají, fotografka Lenna Barie zaznamenává vše obrazem a dění komentuje odborník na mineralogii Ing. Petr Černý. Malá ochutnávka již byla vidět v Praze na výstavě Chlapská záležitost. K Henryho 70. narozeninám začíná v jeho království nová roční výstava PROSPEKTOŘI A KÁMEN MUDr.CŮ. Promo cesta mravenců prospektorů je zaznamenána ve webovnici. Mravenci prošmejdili hlavní města Prahu( republiky), Ostravu( cooltury), Opavu( Slezska), království Zlatokopa Henryho( Zlaté Hory).

Podle Henryho názoru se opěvovaná socha zhotovená na 33. Helfaistonu Život a smrt draka tak trochu nepovedla. Ten Chcíplý drak ještě dýchá…to je nemožné!!! jak jste to dokázali?…chechtá se Henry( až se hradby na Helfštýně bortí). 🙂

Helfštýn je místem  i zatím nejnovější výstavy METALOMORFÓZY.

I zde je možno vidět mravence prospektory a hlavně zde je umístěn v galerijní věži ORLOJ REBELŮ.

Kováři z Milostovic zde spojili síly s dalšími umělci. Obří vytepanou rýžovací pánev možná nikdy nezaznamenáme do Guinnessovy knihy rekordů, možná tam nebude ani jako jediný orloj, záměrně neměřící pomíjivý čas. Jisté však je, že o vystavování nejen ORLOJE REBELŮ mají zájem různá místa, galerie a muzea.

Můžeme se těšit, že jedinečná práce Kovárny Milostovice bude k vidění příště i ve Vašem kraji!!!

Váš Zlatokop Henry

 Kovárna Milostovice

České umělecké kovářství je vysoce hodnoceno na celém světě. Důvodů je mnoho. Za všechny postačí zmínit pevný základ položený ve špičkových vzdělávacích institucích, jejichž tradice plynule navazuje na uměleckořemeslné školy 19. století. Druhým neméně závažným faktem je, že český řemeslník vždy dokáže řešit problémy flexibilně. „Jak na vše vyzrát…“
-ryze český fenomén, vnáší do našeho řemesla onu nezaměnitelnou nápaditost.

Kritika umění často hodnotí tvůrce, jež pracují v týmu. Známe řadu uměleckých skupin, které však většinou sbližuje společné téma, forma projevu nebo prostě jen shodný názor na daný problém. Není mnoho těch, kteří by pracovali pod střechou jediného ateliéru. V kovárně to platí dvojnásob. Díla byť často vznikala kolektivně zpravidla signuje mistr dílny bez ohledu na to, že jeho práce nezřídka končí u návrhu a samotnou realizaci obstarali „tovaryši“. Silnější bývají povětšinou pouta rodinná, kdy v dílně pracuje otec se synem atp. Ale celou řadu přátel, kteří začínali jako tvůrčí partneři  dokázali rozkmotřit malichernosti týkající se nesouměrné údržby nářadí, dominantnosti jednoho z autorů, nejčastěji však neshody v přerozdělování financí.

Kolektiv uměleckých kovářů ve složení: Ondřej Géla, Jan Braunš, Jan Balner
a Stanislav Holík (dále jen Kovárna Milostovice) vychází z výše zmíněného podhoubí českých kovářských škol, svou dlouhodobou spoluprací, tvorbou ve společné kovárně a nedělitelným významem každého člena v rámci skupiny zásadně vybočuje ze zaběhnutých principů fungování našich kováren.

Kovárna Milostovice patří ke špičce současné kovařiny. Mladí tvůrci se zaměřují především na práce, kde lze uplatnit tradiční postupy, na nichž nejlépe vynikají principy kontrastů, spojů a zdobných prvků. U klasických užitných prací se jen těžko definují výrazné prvky odlišující Kovárnu Milostovice od dalších dílen.Samozřejmostí je preciznost provedení, dynamické vyznění a citlivé zpracování všech detailů. Zcela odlišný pohled se nám naskytne, nahlédneme-li do volné tvorby. Zatímco užitné artefakty Kovárny Milostovice by mohly splynout s bohatou produkcí řady konkurentů, jejich fantaskní figurální díla nemají obdoby. Život vdechují drakům, mytologickým figurám a zvířatům způsobem, který přivádí v úžas
i jejich kolegy kováře. Každé volné plastice předchází soubory skic, nákresů a modelů, aby byl houževnatý materiál využíván co možná nejefektivněji. Výsledné figury komponují z mnoha segmentů. Jednotlivé díly do sebe musí zapadávat jako střípky mozaiky, každý navazuje na ten, s nímž je spojen, zároveň musí korespondovat s celkem. Plnou objemovostí, ostrou modelací a silným výrazem oslovují sběratele stejně jako odborné poroty kovářských  sympozií. Pravidelně se účastní akcí s mezinárodním zastoupením jako např. : Buchlovského kování, Sympozia prostorových forem  AVE ART Ostrava, světového setkání uměleckých kovářů Hefaiston na hradě Helfštýn či Nočního kování tamtéž.

Vavříny vítězství sklidily na jubilejním 30. Hefaistonu za plastiku Dračí otec. Propracovanost modelace každého milimetru, koncentrace síly a respekt budící vzezření vzpínajícího se draka zařadili Dračího otce mezi klenoty výkladní skříně uměleckého kovářství. Od roku 2011, kdy plastika vznikla, se zrodila pěkná řádka podobně kvalitních prací, z nichž nejživější diskuzi rozpoutalo monumentální dílo industriálního kentaura osazeného před ostravskou radnici. Naturalisticky pojatá figura koně plynule přechází do důlního vozíku. Jasně uchopitelný motiv spojený s historií Ostravy rozdělil tamní intelektuální  scénu na dva vyhrocené tábory. Pro ten první je výsledek příliš prvoplánový a nekoresponduje s představami současného pojetí moderního výtvarného projevu. Druhý proud, ke kterému se směle hlásí i autor tohoto stručného textu, vyzdvihuje nápadité propojení symboliky města¹, návaznost na tradici a především unikátní úroveň zpracování kovu, materiálu, který  určoval tok dějin města, před jehož radnicí dnes dílo stojí.

Bc. Jan Lauro

kastelán hradu Helfštýn, kurátor; správa sbírek umělecké kovářství

_____________________________________________________________________

Poznámka

1             Městský znak je blasonován: V modrém štítě na zeleném trávníku stříbrný kůň v poskoku se zlatým sedlem a červenou pokrývkou, provázený vlevo nahoře zlatou růží se zelenými kališními lístky a červeným semeníkem. Kůň ve znaku nemá uzdu.