Karel Kryl v Ostravě!!!

Prší a venku se setmělo, úryvek z textu Krylovy písně mi stále zní v hlavě. Skrze okno tramvaje pozoruji oblohu a ono se opravdu smráká.

„Čau, mohl bys natočit tohle?” píše mi editor z České televize o den dříve. Po přečtení infa k reportáži se dlouho nerozmýšlím. „Jasan, budu tam.”odpovídám. Tuhle reportáž jsem si nemohl nechat ujít. Odhalení první sochy Karla Kryla v Česku. Místo? City center, prostranství před Českým rozhlasem.

Vystupuji z tramvaje a dávám si poklus k místu odhalení sochy. „To nemůžeš projednou přijít včas?”spílám si v hlavě, když uřícený dobíhám na místo.

Naštěstí jsem tu akorát….

show zrovna začíná!!!

V záběru kamery vynechávám politickou garnituru, častující se před mikrofony o zásluhy za sochu písničkáře a hledím si svého. Konkrétně dvou věcí: tajemného sloupu v bílém hávu a  prošedivělého pána brnkajícího na kytaru za mnou. „Je to on? No však jasné, že to je on, bratříček,” šeptá si kolemstojící shluk lidí. Po chvíli mi to dochází, pokrvenství Krylovo, Jan Kryl a přímo za mnou.

Až přítomnost bratříčka mě utvrzuje v tom, že to bude stát zato. K umocnění atmosféry se spouští déšť. V ten moment se Jan Kryl chopí mikrofonu a oprašuje bratrovy písně. Zatímco se v duchu chválím, že jsem si vzal deštník, jsou papaláši pojednom svoláváni k odhalení sochy. “Ups … a co teď?” diví se parta vyvolených, když se bílá plachta zasekne o Krylovu hlavu. Té jakoby se nechtělo spatřit světlo světa.Světa, ve kterém opět zahnízdili komáři, proti nimž Kryl tak urputně bojoval. Odpor je marný, plachta jde dolů, dav tleská a bronzová socha písničkáře dostává pořádnou spršku deštěm. V ten moment zachycuji hledáčkem kamery bratříčka. Přichází pomalým jistým krokem. Dlaněmi se dotkne podstavce sochy, podívá se vzhůru k bratrovi a něco mu řekne. Něco, co je jen mezi nimi, bratrem a bratříčkem. O pár minut později celá show končí. Vypínají se mikrofony, schovávají se kamery a Karel Kryl se nechává napospas osudu. Bude odolávat zubu času? Můžeme jen doufat, že lépe než sochy vedle kulturáku. A to je pro dnešek vše.

Carpe Diem. Váš Bc. Novohistorik.

Text: Jiří Sochorek

Foto: Jana Szkanderová