JE SUIS PERDU

Stála tiše u okna. Na chvíli poodhrnula těžký závěs. Prohlídla si panorama Zlatých Hor. Do místnosti, přes clonu cigaretové krajky, pronikl kužel denního světla. Dopadl na její dokonalé bílé tělo a tmavý klín. Už si jej nezakrývala. Už poznala, jak dokáže svojí nově objevenou zbraní zvítězit nad mým „neblázni“.

Otevřeným oknem odpinkla ještě způli nedokouřenou cigaretu. Otočila se ke mně.
„Ne, na cigaretu nemám chuť. Chci tebe.“ Přiblížila se a obkročmo mne zasedla. Cítil jsem, že opět neodolám a prohraju další bitvu s tímto sedmnáctiletým andělem mé zkázy.

V křeči se zhroutila na mou hruď. Její suché popraskané rty se ztrácely v lese chlupů na mých prsou. Zvedla oči.
„Co znamená to tetování?“ ukázala na nápis zdobící mou hruď.
Začala postupně písmena olizovat špičkou jazyka.
„JE SUIS PERDU znamená ve francouzštině JSEM ZTRACEN.“

Jejím tělem projela další vlna vzrušení.
„To si teda piš, že jsi ztracen!“ drze se pousmála. Celé mé mužství měla již Zdeňka pevně pod svou kontrolou.