Ve varu ve Varech

Doufám, že tam nebudou fronty,“ říkám si toužebně v duchu, zatímco rychlým krokem míříme s kamarádem Tomášem k Hotelu Thermal.

O pár minut později přicházíme k pokladnám. Máme štěstí, a to hned trojité. Po frontě ani památky, lístky na vytipované filmy jsou ještě volné a navíc nám je předává usměvavá a ochotná pokladní. Paráda! Je první den festivalu a pomalu kráčíme do popcornem provoněného kinosálu. A co že se vlastně promítá? Jako historik jsem si opět nemohl pomoct, a tak se mi po chvíli v očích zrcadlí úvodní titulky českého filmu Zlatý podraz.

Československá basketbalová reprezentace v něm kráčí po klikaté cestě za svým snem. Vyhrávat trofeje. Bohužel v době, která není týmu politicky neposkvrněných sportovců nakloněna. Ti kluci chtěli jediné, hrát basket. Svět byl ale proti. A tak musí překonat německou nadvládu i komunistický režim. Tým je neustále zkoušen (Během německé nadvlády přijdou o trenéra a kapitána pro změnu zavřou komunisté). I přesto se vždy znovu semknou, aby se pokusili přeměnit pot ve zlato. Povede se jim to?

„Přeji vám příjemný zážitek.“ Poslední slova Marka Ebena nás ještě více ponoří do sedaček Velkého sálu Hotelu Thermal. Slavného moderátora vyprovodíme potleskem a čekáme na zatmívačku prvního filmu druhého dne. V tom se na pódiu vynoří postarší pán, který jedním vycvičeným pohybem sklápí mikrofon na podlahu. Za tento kousek sklízí takové ovace, za které by se nestyděla kdejaká filmová hvězda a odchází. Po tomhle krátkém vystoupení pořadatele se už necháváme přenést do minulosti. Minulosti v novém lesku. Digitálně zrestaurovaná kultovka Spalovač mrtvol dokazuje, že silné lidské příběhy z naší historie stále přitahují pozornost. Ostatně vyprodaný sál mluví za vše.

O pár hodin později se už ploužíme po pulzující kolonádě ke Grandhotelu Pupp. Čeká nás sonda do současného Dánska, které jen stěží udržuje rovnováhu ve společnosti brojící proti migrantům. Film Synové Dánska nás nepustil. Doslova nás držel na plátně. Pustil nás až po více než dvouhodinové náloži evergreenu doby. Cizinci versus nacionální patrioti, kteří se neostýchají zvedat pravačky pod pravým úhlem a následovat svého „vůdce“ a největšího ze synů. Snímek nás přesvědčil o tom, že rasová nenávist nevymřela, není pohřbená kdesi na dně archivů, je stále živá a mezi námi. Už při závěrečném potlesku jsem měl jasno. Nejlepší film za poslední dobu a kdo mi nevěří ať se přesvědčí sám!

Třetí den nás už bohužel čekala jen ta nemilá povinnost sbalit si kufry a zamířit směr domov. Po cestě zpátky přemýšlím nad tím, co si vlastně z Karlových Varů odvážím. Všechny tři filmy mě jen utvrdily v tom, jak prozíravé a opodstatněné je studium historie. Kdo totiž nezná svou minulost nebo před ní zavírá oči, ten je odsouzen si ji prožít znovu. Filmoví restauratéři mi navíc na cestu přibalili zkušenost, že historii je dobré nejen znát, je třeba o ní také pečovat a zachovat ji nám i budoucím.

Váš Bc. Novohistorik