18

Jsem konečně oficiálně dospělý. Je mi osmnáct a je osmnáct let po válce. Pozůstatek války však sebou nosím stále. V občanském průkaze mám datum narození 20. dubna 1945.
Ano na Hitlera. Tím jsem se stal už při narození vlastizrádce, provokatér a nevhodný článek „nové lepší“ společnosti. Každá má oslava narozenin je předem chápána jako neochota se přizpůsobit socialistické morálce.
Nebudu lhát. Socialistická morálka je pro mne to nejhorší možné slovní spojení. Zní mi to něco jako zlodějská čest. Ale pozor, nechci křivdit zlodějům. Ti jsou sice grázlové, ale ne jako ti komunisti, kteří mi zkřížili cestu. Přemýšlím dál, ale nenapadá mne, co nemorálního může být nazýváno morálkou.
Socialismus je jedna velká lež. Všichni to ví, ale většina se to bojí říct nahlas. Bojí se o své životy, výhody nebo jsou jenom líní učinit změnu.
Nepocházím z nóbl zazobané rodiny, nepocházím z intelektuální rodiny. Jsem kluk, který prolezl několik „výchovných“ ústavů. Bráchy jsem viděl jen občas. Otce skoro neznám. Maminka se naštěstí uzdravila, ale trvalo to dlouho.
Vyučil jsem se na hornickém učilišti v Příbrami za elektromontéra.
Věřím v přátelství a věřím v zákony. Přírodní zákony!
Je mi osmnáct, jsem dospělý. A co teď?